Věková struktura odvodnění

Zemědělské odvodňovací systémy hrají důležitou roli v procesu transformace srážek v odtok. Jejich původním účelem je snižovat hladinu podzemní vody a optimalizovat půdní vlhkost pro zemědělské plodiny. Pokud se účinek odvodnění posuzuje s ohledem na vývoj povodňových situací způsobených přívalovou srážkou, uplatňuje se i funkce předvyprázdnění půdního retenčního prostoru a zvýšení infiltrační a retenční kapacity půdy. Na druhé straně mohou  zrychlit složky odtoku, což může zvýšit objem povodňové vlny. Odvodňovací systémy mohou také prohloubit vláhový deficit suchých období. Způsob, jakým odvodňovací systémy ovlivňují průběh takových extrémních situací, závisí na technických parametrech těchto systémů, na vlastnostech půd a zejména pak na umístění systémů v povodí.

Na území dnešní České republiky se odvodňovací systémy budovaly už od poloviny 19. století. Dnes je v celé zemi kolem 1,1 miliónu hektarů odvodněných půd (tj. cca 25,6% zemědělské půdy), převážně s vybudovanými podpovrchovými drenážními systémy. Horní část povodí Tiché Orlice je typickou oblastí, ve které je hustota odvodnění značně vysoká se značným uplatněním zatrubněných kanálů, budovaných v rámci odvdonění území.

Jako podklad prováděných územních analýz je jejich jednoznačný popis, utříděný s uplatněním zvolených klasifikačních klíčů.

Při kategorizaci existujících odvodňovacích systémů může být použito několika různých skupin kritérií, jako jsou např.:

q       stáří systému a historie jeho předchozích rekonstrukcí,

q       technické parametry systému a jeho současná funkčnost,

q       způsob, jakým jsou propojeny jednotlivé podsystémy většího systému,

q       dostupnost informací (projektové dokumentace, dat z výzkumu a monitoringu, dodatečné informace).

q       vlastnosti prostředí, ve kterém je systém umístěn, zejména:

·        vlastnosti půd, geomorfologie,

·       hydrologické  charakteristiky, popisující odtok,

·        vztah k podzemním zvodním a rozsah jejich ochrany,

·        využití území - landuse, vztah ke chráněným přírodním prvkům, klimatické charakteristiky apod.

Tato aplikace IS HMS je zaměřena na kategorizaci podle stáří systému a historii jeho předchozích rekonstrukcí. Pro ukázku modelového dílčího povodí Bělá a Kněžná (viz Obr.) jsou typické případy úrodných oblastí s tradičně vysokou intenzitou zemědělství, ve kterých byla většina odvodňovacích systémů vybudována před r. 1938. Protikladem tohoto může být horní část povodí Tiché Orlice, kde intenzivní výstavba staveb odvodnění proběhla po r. 1971. V obou jmenovaných oblastech je hustota odvodnění v kontextu povodí Orlice velmi vysoká (viz Tab.).