České země patří historicky k oblastem, v nichž stavby odvodnění plnily a plní významnou úlohu při zkulturnění zemědělské krajiny. Přírodní podmínky oblasti a požadavek minimálního omezení provozu na pozemcích upřednostnily při úpravě vodního režimu zamokřených lokalit systémy podzemní trubkové drenáže. V uplynulém desetiletí však praxe nevěnovala odpovídající pozornost údržbě těchto staveb a proto docházelo často nepozorovaně k jejich poškozování i destrukci, v jiných případech změna uživatelských nároků nerespektovala projektované parametry systému a ten nyní neplní funkci, jaká je od něho očekávána. Podobně negativně lze často hodnotit i archivaci a využívání dokumentace staveb; nepříznivě zde působila transformace zemědělských subjektů. Malý zájem vlastníků o dlouhodobě dobrou funkci odvodnění a nedůslednost při předávání technické dokumentace byl příčinou současného stavu. Novela Zákona o vodách tento pohled mění, mění se i názor uživatelů (či vlastníků) na účelnost odvodňovacích systémů. Rozsah údržby odvodňovacího zřízení byl obecně formulován v ON 73 6930, později (od XI/95) v TNV 75 4922 Údržba a opravy odvodňovacích zařízení (v zahraničí např. v DIN 1185, díl 5 apod.), podrobně pak v projektové dokumentaci stavby a navazujícím manipulačním, případně provozním řádu. Vzhledem k lokalizovanému efektu tohoto typu vodohospodářských opatření je v současných podmínkách na uživateli a vlastníkovi, jakou pozornost funkci systému věnují, pokud neomezí práva vlastníků sousedních pozemků, nebo nebudou v rozporu s platnými vodoprávními předpisy (zejména §56 odst.4 Zák.254/2001 Sb.). Často jde o plošně rozsáhlé systémy, navrhované na odlišný typ zemědělské výroby než odpovídá současným podmínkám, nově rozčleněné bez respektování funkčních vazeb na dílčí pozemky, vymezené prioritně vlastnickými vztahy. Příčinami poruch může být stárnutí systému, zanedbání údržby, chybný projektový návrh (s rizikovým prvkem), změna komunikačních tras, vodní eroze pozemků, povodňové události atd. Častou příčinou poruch bývá v současnosti provádění následných liniových staveb (plynovod, komunikační kabely). Napojení přerušených drénů bývá prováděno bez znalosti funkce celé stavby. Výskyt poruchy je pak podnětem k vynechání části pozemku z obhospodařování. Pokud lokální zamokření, výron drenážních vod apod. znemožňuje efektivní ucelené obhospodařování pozemků, zasahuje pozemky sousední, vytváří se objektivní tlak na realizaci oprav či rozsáhlejší údržby. V regionálním měřítku však schází vybavení specialisté, kteří by disponovali zkušenostmi, technikou i efektivními diagnostickými nástroji pro určení závady v systému, vytyčení podzemních prvků stavby a poté provedli i odbornou opravu. Schází metodické podklady pro zefektivnění prací s využitím moderních nástrojů a postupů, což zpětně prodražuje provedení opravy a svádí k improvizacím a neúplnému provedení opravy. Problém na pozemku se pak oddaluje či prohlubuje. Provádění oprav bez znalosti funkce celého odvodňovacího systému iniciuje většinou následné poruchy.

Jiný pohled je třeba zaujímat z hlediska vodního hospodářství nadregionálního měřítka, neboť přibližně 1.1 mil.ha odvodnění zemědělských půd reprezentuje 14% plochy celého území republiky (tj. cca 26% plochy zemědělského půdního fondu) a změna stavu funkčnosti staveb v takovém měřítku může mít výrazný dopad na vodní hospodářství a související problémy s využitím půdy.

Navržený projekt se zabývá jednak aktualizací odborného zázemí pro technická řešení (diagnostika, posouzení kapacity a adaptace na změnu podmínek využívání stavby, identifikace podzemních prvků, metodika oprav atd.) jednak navazuje na současný stupeň využití a správy územních dat (IS HMS – informační systém hydromelioračních staveb – v rámci IS veřejné správy) s návrhem uplatnění nejnovějších poznatků oboru v evropském resp. světovém měřítku s cílem jejich přenesení na specifické podmínky místní.

Projektem předložený postup je členěn do tří okruhů řešení: (A) rozbor metod identifikace prvků drenážního systému, diagnostika jeho funkce včetně vymezení skrytých či zjevných závad; (B) analýza příčin poruch odvodňovacích systémů a návrh souboru nápravných opatření; (C) uplatnění výsledků územně-vodohospodářských analýz k hodnocení potenciálu adaptovatelnosti stavby ke změněným podmínkám užívání.

Nosným výstupem bude metodika pro meliorační praxi, orientovaná na shrnutí zásad provozu, údržby a provádění oprav systémů plošného trubkového odvodnění v kombinaci se sítí otevřených či zatrubněných kanálů. Tato metodika by měla uspokojit požadavek praxe na vytvoření podmínek pro kvalifikované posouzení funkčního stavu (resp. poruchy) odvodňovacího systému, vymezení potřebného rozsahu oprav s využitím dostupné dokumentace různých úrovní, případně doplněné terénním šetřením (včetně diagnostických a pozičně-identifikačních technik). Metodou páce bude uplatňování interdisciplinárních přístupů při přebírání poznatků použitelných k efektivnímu řešení problematiky odvodnění.

Souhrnný metodický postup naváže na dřívější práce odborných týmů zpracovatele, provede jejich systematizaci a aktualizuje pracovní postupy s využitím moderních nástrojů (měřící a diagnostická technika pro podzemní trubní systémy, doplňující terénní šetření a výpočtové postupy i uplatnění metod dálkového průzkumu Země s odkazem na nejaktuálnější výsledky způsobů identifikace detailu odvodnění drenáží), doplněné analýzou databází, mapových podkladů a dostupné technické dokumentace staveb. Navržená nová řešení budou ověřena v provozních podmínkách s využitím vlastních podkladů (z experimentálních objektů), podkladů účelově pořízených projektem i na základě aktuálních požadavků praxe – doplňující výběr modelových staveb v působnosti pracovišť zpracovatele.

Publikovaný souhrn metod a nástrojů zvýší obecné povědomí o významu těchto staveb v zemědělské krajině s dopadem jak do sféry péče o krajinu (principy udržitelného rozvoje), tak do státní správy (doplněním a aktualizací údajů státního informačního systému o vodě a půdě – orientováno na úroveň vytvářeného IS HMS).